O knize: 2018 / Na přelomu let 1962/1963. SSSR odložil na neurčito projekty na uzavření německé mírové smlouvy a přeměnu Západního Berlína na „svobodné město“. V létě 1964 se sovětská diplomacie konečně posunula od myšlenky „svobodného města“ ke konceptu „nezávislé politické jednotky“ Západního Berlína. Nyní byla špička sovětské politiky namířena nikoli proti pozicím Spojených států, Anglie a Francie v Západním Berlíně, ale proti federální přítomnosti v tomto městě. Po nástupu vedení L. I. Brežněva k moci v SSSR zůstala sovětská politika v otázce Západního Berlína nějakou dobu stejná jako za „pozdního Chruščova“. Sovětský svaz nadále trval na tom, že Západní Berlín představuje „nezávislou politickou entitu“. Počátkem roku 1969 vypukla „třetí berlínská krize“, během níž se SSSR vyhýbal krokům, které by mohly vést k nebezpečné eskalaci situace. Sovětská diplomacie navíc hledala příležitosti k podpoře sociálních demokratů vedených W. Brandtem v předvečer voleb do Bundestagu v září 1969. 10. července 1969 oznámil SSSR svou připravenost k výměně názorů se západními mocnostmi na otázky související se Západním Berlínem. To byl začátek obratu v otázce Západního Berlína.